Nejvlivnější důlní katastrofa

SKMBT_C224e15120715340-1.png

Budeme-li pátrat po tom, proč je pánevní oblast tradičně nejrudější oblastí Česka, příčinu je třeba hledat ještě před druhou světovou válkou. Těžba uhlí totiž ještě v době první republiky platila za ukázkový příklad bezohledného kapitalismu, proti kterému se jinde odbory bouřily už sto let před tím. Zájmy investorů (tedy těžit co nejvíce za co nejnižší náklady) vedly k omezování bezpečnostních a zdravotních potřeb personálu. Už v roce 1879 přinesl průval na dole Döllinger kvůli nezodpovědnému přístupu majitele smrt 23 lidem. Dva z nich pracovali na nedalekém dole Nelson, kam voda též protekla.

Katastrofa měla po letech sporů za následek ochranu termálních pramenů, v rychlé těžbě se ale pokračovalo i nadále. V roce 1933 se sice zavedla jakási preventivní bezpečnostní opatření (kropení uhelného prachu apod.), nicméně nebyla respektována. Vymstilo se to již 3. ledna 1934, kdy v oseckém dole Nelson vybuchl nahromaděný methan. Po 144 obětech zůstalo 128 vdov a 266 sirotků.

Přestože několik lidí stanulo před vyšetřovací komisí, k zodpovědnosti nakonec nikdo hnán nebyl. Národní socialisté ale v reakci na oseckou tragédii prosadili zákon o důlní inspekci. To na severu Čech jen posílilo pocit, že socialisté a komunisté jsou jediní, komu havíři leží na srdci.

 

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑