Největší keltský poklad

SKMBT_C224e16111810060-1.png

Těžba uhlí a lázeňství moc nejdou dohromady. V první polovině 19. století měly zdejší léčebné koupele světový věhlas a město se honosilo přízviskem Salon Evropy. V roce 1879 to všechno rychle skončilo – průval na dole Döllinger u Lahoště způsobil pokles hladiny spodních vod a lázeňské prameny se ztratily v hlubinách.

Atmosféru podobnou krachu na newyorské burze zachraňoval navrtáním termy geolog Gustav Laube. Dočasná ztráta teplických pramenů a důlní neštěstí však v důsledku přinesly i jedno archeologické NEJ. Při úpravách vývěru Obřího pramene (nedaleko Döllingeru) tři roky po katastrofě byl totiž objeven dosud největší keltský poklad obsahující více než šestnáct stovek bronzových šperků. Keltové je pravděpodobně obětovali přírodním silám jako vděk za termální vodu.

Poklad ze 4. století před Kristem zahrnoval především ozdobné spony vykazující společné rysy. Historikové typ spony brzy označili jako „duchcovský” a poklad tak ještě získal na důležitosti. Jednotlivé kusy se rozutekly po soukromých sbírkách; řada majitelů později spony věnovala Regionálnímu muzeu v Teplicích. To je dodnes majitelem největší části pokladu.

  • Nález i jeho okolnosti detailně popisuje kniha Věry Bartoškové Duchcovský poklad – Evropský fenomén.
  • Poklad samozřejmě zmiňuje také wikipedie
Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑