Největší internační tábor pro řeholníky

SKMBT_C224e15112510382-1.png

Oddanost Bohu namísto věrnosti Straně byla komunistům vždy trnem v oku. Není divu, že nové vedení státu namířilo jednu z prvních akcí právě proti nejhouževnatějším a nejorganizovanějším církevním strukturám, totiž proti řeholním řádům katolické církve.

Předsednictvo KSČ na prahu roku 1950 rozhodlo o tzv. „Akci K“. Její předehrou byl monstrproces s představiteli některých řádů se vším, co k justičnímu divadlu patří. Když pak v polovině dubna téhož roku vtrhla tajná policie do 125 klášterů, často svůj krok zdůvodňovala jako „ochranu před hněvem pracujícího lidu.“ Hněv byl ale důsledkem připraveného tyátru.

Představení klášterů byli posláni do Želivu, řeholníci na 5 různých míst. Na Teplicku nedobrovolně pobývalo 197 jezuitů (Bohosudov) a 181 salesiánů (Osek), o 14 dní později k nim přibylo ještě 97 minoritů, augustiniánů nebo piaristů. Celkový počet internovaných se blížil pěti stovkám, což z celkového počtu 1564 zadržovaných lidí tvoří více jak 30 %.

Teprve po Stalinově smrti došlo k uvolnění. Komunisté si uvědomovali, že věznění odporuje jejich vlastním zákonům, navíc se obávali zákroku z Vatikánu. V roce 1953 začali řeholníky pomalu propouštět, poslední byli na svobodě až o sedm let později. Osecký a bohosudovský klášter tak nechal v životech několika stovek duchovních zřetelný šrám.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑