Nejslavnější impresário

SKMBT_C224e15112510451-1.png

Rudolf Bing se narodil na začátku 20. století do vídeňské židovské rodiny. Vyučil se knihkupcem, ale brzy přešel do firmy, kterou bychom dnes nazvali produkční a uměleckou agenturou. Doplnil si hudební vzdělání a krátce nato, ve svých 25 letech, dostal první příležitost spoluvést operu v Darmstadtu a později v Berlíně.

V březnu 1933 vyhrála Hitlerova NSDAP volby a z Německa se rychle stávala nacistická diktatura. Na prahu éry, o které Bing musel tušit, že v ní pro rakouského Žida nebude místo, dostal čerstvý třicátník nečekanou nabídku. Jeho přítel Gerhard Scherler, dramaturg lipského divadla, byl osloven německým ministerstvem propagandy. Teplické divadlo totiž v té době nemělo stálý soubor a Goebbelsovo ministerstvo v případném oživení scény spatřovalo šanci pro kontakt se sudetskými Němci. Úředníci nabídli Scherlerovi grant, se kterým by mohl jednu sezónu ufinancovat. Dramaturg potřeboval najít kolegu, který by zorganizoval operní program. Volba padla na Binga.

Z divadla vedeného tandemem Scherler–Bing by Goebbels radost neměl: Namísto Wagnera se hrál Offenbach nebo Mozart; pánové navíc nabídli angažmá řadě židovských umělců, které z domovských scén v Německu vyhodili. Celý projekt tedy skončil ještě před začátkem nového roku a teplická scéna brzy zažila skutečnou nacistickou masírku.

Rudolf Bing krátce po teplické epizodě emigroval do Velké Británie. Tam založil dodnes existující Glyndebourne Festival Opera nebo Edinburgh International Festival, za což si také roku 1971 vysloužil povýšení do šlechtického stavu.

Roku 1949 se Bing přesunul do New Yorku, kde 22 let působil jako ředitel Metropolitní opery. Ta se za jeho vedení přestěhovala ze staré budovy do nové v rámci Lincolnova centra, kde je dodnes. Bing proslul jako tvrdý a konzervativní ředitel, který svým důrazem na kvalitu dokázal vybudovat operní dům s nejlepším renomé na světě.

Rudolf Bing zemřel 2. září 1997 ve věku 95 let. Teplická zkušenost pro něj nebyla jen paradoxní historkou na počátku nacistického běsnění, ale také pramen jeho konzervativního přístupu k inscenacím. Teplické uvedení Figarovy svatby totiž bylo nastudováno v soudobých kostýmech – a Bing to pokládal za obrovské fiasko, které už nikdy nechtěl zopakovat. S lehkou nadsázkou tak můžeme tvrdit, že za úspěšnou dramaturgií nejslavnější opery na světě stála jedna klopotná zkušenost ze severu Čech…

 

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑