Jediný kraj s kornouty

SKMBT_C224e15112510450-1.png

Novopečení školáci balancující s papírovým kornoutem plným sladkostí, často vyšším, než jsou oni sami – to je obrázek, který můžete v Česku potkat jen na malém území Ústeckého kraje. Proč právě tady?

Historikové dopátrali kořeny takového zvyku až na počátek 19. století, do roku 1810. V několika městech Saska a Durynska se inspirovali původně židovským obyčejem dávat dětem v den prvního studia Tóry sladké pečivo. Měšťácká obdoba ho posunula do podoby báchorky o kornoutovníku, stromu v zahradě pana učitele, který roste spolu s dětmi. Když už je kornout (i budoucí prvňák) dost velký, je čas jít do školy.

Tradice se dodnes drží především ve východních spolkových zemích SRN, v některých švýcarských kantonech a v severních Čechách. Kornouty tu přežily jak vyhnání německých obyvatel na konci druhé světové války, tak i léta komunismu, kterému cukrátka nijak nevadila. Dnes to mnozí považují za zkomercializovanou novotu. Dvě stě let starý zvyk je ale mnohem víc dokladem prolínání židovsko-německo-českého elementu na malém prostoru Sudet, odkud jen tak odsunout nejde.

  • Drážďanský rodák, německý novinář a dětský spisovatel Erich Kästner (mj. autor knihy Emil a detektivové) píše v memoárech Když jsem byl malý kluk o tom, že i on měl v roce 1906 kornout s hedvábnými stuhami…
  • Kornouty rezonují i v roce 2015: Na Twitteru najdete řadu narážek i mezi mládeží (třeba tady, tady nebo tady)
  • Fenomén popisuje německé wikipedie, česká mutace článku je značně strohá.

 

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑