První whistleblower

SKMBT_C224e15112510453-1.png

Krátce po pádu Napoleona se Teplice rozvíjejí a bohatnou: Těžba uhlí a sílící průmysl jdou ruku v ruce se stále proslulejšími lázněmi. O majetnou klientelu tu není nouze. Není proto divu, že když se mladý lékař Eduard Meissner (1785-1868) rozmýšlel, kde si po studiích a cestách otevře praxi, zvolil právě severočeské lázně. Meissner tu díky svému patricijskému původu, znalosti jazyků i přičinlivosti brzy platil za schopného doktora a vzdělaného společníka. Čím se ale mimo jiné zapsal do dějin města?

Postrachem prakticky celého 19. století byla cholera, která během něj udeřila světovou pandemií celkem šestkrát. Poprvé nemoc řádila v Indočíně, mezi lety 1829 a 1851 zasáhla i Evropu a vyžádala si miliony mrtvých. Severozápadním Čechám se nejdříve epidemie tři roky vyhýbala a lázeňské domy toho užívaly k propagaci Teplic jako bezpečného místa. Počátkem roku 1832 ale nemoc dorazila i sem, věc se ovšem ututlala. V červenci téhož roku byl Meissner zavolán do židovského ghetta v centru města, kde pacientovi diagnostikoval těžkou choleru; ten také následujícího dne zemřel. Lékař věc nahlásil a žádal karanténní opatření.

Tehdejší purkmistr Josef Matyáš Wolfram (ve funkci 1824-1839) se pokoušel Meissnera přemluvit k přehodnocení příčiny smrti, ten ale neustoupil.

Spouštěčem opravdových problémů byla krátce nato lékařova návštěva u polsko-litevské šlechty, jejíž členové žádali ujištění, že Teplice jsou stran cholery bezpečné. Meissner takové potvrzení nedal a prominentní rodina z lázní záhy odjela. Úprk boháčů vyprovokoval Tepličany, kteří byli na profitu lázeňství přímo

závislí. Téhož večera se před Meissnerovým domem srotil dav, rodina se však díky barikádě ubránila. Pokus o násilné „vyřízení“ se opakoval i následující noci. Wolfram, který i přes Meissnerovu žádost o zajištění ochrany neudělal nic, se v okamžiku vrcholícího konfliktu zjevil v roli vyjednavače. Výměnou za rychlé opuštění města nabídl lékaři uklidnění davu. Za dva dny se Meissner coby persona non grata i se ženou a osmiletým synem sbalil a odjel do Karlových Varů, kde se mu výtečně dařilo a kde se dožil 83 let.

Dramatický příběh lékaře, který i za cenu osobních problémů neváhal vytáhnout na světlo veřejné zdraví ohrožující pravdu o skrývané choleře, si několik let po smrti hlavního hrdiny nechal vyprávět norský dramatik Henrik Ibsen od lékařova syna. Ibsen prakticky jen přepsal teplické drama do hry Nepřítel lidu. Ta se v Česku hrála od konce 19. století celkem desetkrát. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se lidem, jakým byl Eduard Meissner, začalo v USA říkat „whistlebloweři“. Zásadový lékař tak předběhl svou dobu o celé století.

 

Komentáře nejsou povoleny.

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑