Nejkonfliktnější procházka

SKMBT_C224e15112510421-1.png

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích jedno z mnoha milostných vzplanutí i neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry. Ludwig van Beethoven si přijel do lázní léčit svou hluchotu, ale víc než zdraví ho trápila jeho „neznámá milenka“, dlící jen o kus dál v Karlových Varech. Přestože si tihle dva neměli moc co říct (anebo právě proto?), vzešla z jejich prvního setkání nejkonfliktnější procházka, kterou Teplice zažily. Anebo přesněji: Vzešla z něho legenda o konfliktu a povahách obou dvou velikánů.

Tvář největšího německého skladatele i básníka zná téměř každý: Zatímco Beethoven je zobrazován jako nerudný protiva, Goethe působí jako milius. Výraz v obličeji tak utváří naši představu o charakteru jednoho i druhého. Byl ale Ludwig bouřlivák a Johann servilní vlezdoprdelka doopravdy? A pokud ne, kde se tato interpretace vzala?

Pravděpodobně za ní stojí Bettina von Arnim, ta, která se v Teplicích nechala v roce 1810 Goethem svádět. Vztah nakonec dopadl jinak, než si cílevědomá žena přála. Mohl by to být motiv pro pomstu? Proč ne: Bettina k tomu měla ideální podmínky. Dopisovala si s honorací celé Evropy, a tak si mohla být téměř jista, že se historky z jejích dopisů brzy dostanou na veřejnost.

Roku 1832, tedy krátce po Goethově úmrtí (jedině tak už nemohl protestovat), líčila Bettina svému příteli příběh z prvního setkání obou umělců v Teplicích v červnu 1812. Sám Beethoven jí prý psal, jak si s básníkem vykračoval zámeckou zahradou, když tu se proti nim objevila císařovna se suitou. Goethe přestal vnímat, ustoupil a zdaleka se klaněl. Beethoven prý prošel středem průvodu bez pozdravu a společníkovi pak vynadal.

Originál Beethovenova dopisu však Bettina nikdy nepředložila a jiní svědci už nebyli. Milan Kundera v románu Nesmrtelnost rozkrývá, čeho tou historkou šlechtična dosáhla: „Jestliže dal Goethe přednost jelitu před velkou láskou, nebyla to náhoda: Zatímco Beethoven je bouřlivák jdoucí vpřed s kloboukem vraženým hluboko do čela a s rukama založenýma za zády, Goethe je služebník poníženě se uklánějící na okraji aleje.“

Legenda se ujala, o další půlstoletí později ji navíc zvěčnil Carl Röhlinga rytinou Incident v Teplicích. Bettina tak určila, jak budou oba velikány příští generace vnímat. Teplicím tím ovšem kus nesmrtelnosti také získaly…

Komentáře nejsou povoleny.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑